V dnešní době, kdy se cukrovka stává civilizační chorobou, se čím dál častěji setkáváme i s jejími nezvratnými komplikacemi. Mezi ně se řadí i diabetická retinopatie, jenž se po letech onemocnění vyvine téměř u každého diabetika. Kdy a v jaké míře je značně závislé na důslednosti dodržování léčby primární nemoci. Cukrovka se celkově podepisuje na našem krevním řečišti, drobné cévky vyživující sítnici nevyjímaje. Převážně je zasažen endotel, jehož posláním je zajišťovat správnou propustnost cévy. Ve chvíli, kdy je funkce narušena se propustnost zvýší a nadbytečná tekutina začne způsobovat otoky. Druhým problémem je častější ucpávání cévek, čímž se odřízne přívod kyslíku a živin. Pro tento případ je naše sítnice schopna začít produkovat nové kapiláry, což je ale špatně. Nově vzniklé cévky jsou totiž poměrně křehké a často praskají. To vede ke krvácení, jehož následkem vzniká v oku vazivová tkáň a v nejhorším případě může dojít i k odchlípnutí sítnice.
Diabetickou retinopatii dělíme na neproliferativní a proliferativní. V prvně jmenovaném stavu ještě nedošlo ke vzniku nových cévek a je tedy velice snadné zprostředkovat nápravu. Diabetická retinopatie lze korigovat pomocí laseru, avšak je velice podstatné, aby se na ni přišlo zavčasu. Proto je důležité, aby lidé trpící cukrovkou pravidelně navštěvovali svého očního lékaře. Během vyšetření očního pozadí lze snadno odhalit případné narušení sítnice. Laserovou koagulací se poté v narušené cévě vytvoří krevní sraženina. Tím se dosáhne odumření cévy, což zamezí jejímu prosakování. Navíc se tím zasáhne do procesu vzniku nových cévek, čímž se dosáhne jejich vymizení. U vážnějších forem onemocnění je někdy nutné přikročit k vitrektomii. Během zákroku se odstraňuje celá patologicky změněná část sklivce, případně ošetří odchlípnutá sítnice. Vzniklá dutina se vyplňuje fyziologickým roztokem.