Oko dokáže fascinovat svou dokonalostí. Již Charles Darwin obdivoval kreativitu přírody při vývoji tohoto orgánu a dlouhé roky to bylo právě oko, které vnášelo pochybnosti do jeho evoluční teorie. Dokonce i dnes se najdou lidé, kteří zastávají názor, že vývoj od jednoduchého orgánu reagujícího pouze na světelné vjemy do struktury současného oka je za tak krátkou dobu nemožný. Z technického pohledu totiž mluvíme o unikátním optickém přístroji se schopností přijmout paprsek světla a ten zaostřit do sítnice.
Oční zázrak začíná na rohovce,přes níž se dostává světlo k zornici a následně na čočku. Cílem této soustavy je paprsek spojit a zaostřit na zadní stěnu oka. Ta je tvořená sítnicí, 0,2 mm tenoučkou několikavrstvou blánou posetou smyslovými buňkami. Je tvořena přibližně 130 milióny tyčinkami, jenž jsou schopné rozeznávat odstíny šedi. Vyznačují se zvýšenou citlivostí na světlo, čímž nám umožňují vidění za šera. O barevné vjemy se starají čípky. Těch je na sítnici kolem 7 miliónů a zachytávají odstíny modré, zelené a červené, z nichž je následně v mozku poskládáno celé barevné spektrum. O přenos přijatých impulzů se stará zrakový nerv, jenž je ukotven v místě nazvaném slepá skvrna. Aby oční aparát mohl správně plnit svoji funkci, musí mít stálí tvar, což obstarává rosolovitá průhledná hmota sklivce a komorová tekutina.
Zrak je zřejmě naším nejpodstatnějším smyslem, proto je potřeba se o něj starat a snažit se vyhýbat vážným úrazům oka. Odtržení sítnice nebo proražení bulvy by totiž mohlo znamenat slepotu. U všech poraní je nutné neprodleně vyhledat lékařskou pomoc, nechat něco náhodě se nemusí vůbec vyplatit. A teď nemluvím o poraněném oku, nýbrž i tom zdravém. V některých případech totiž dochází k sympatické oftalmii. Té se také říká soucitné onemocnění, u něhož dojde k autoimunitní reakci organismu, který napadne druhé zdravé oko. Jediným možným řešením, jak tomuto stavu zabránit je poté odstranění poraněného oka. Běžné oční onemocnění je poté konjunktivitida, zánět spojivek. Při něm máme oko zarudlé, pálí a slzí. Příčinou bývá infekce nebo alergická reakce.
Oční vady jsou v populaci poměrně rozšířené a rozlišujeme jich hned několik. Rozlišit by se dali na geneticky podmíněné a získané stárnutím oka. Avšak toto rozdělení by bylo značně zjednodušené, neboť geny sehrávají úlohu v rozvoji většiny nemocí. Příkladem může být šedý zákal. Ten je způsoben stárnutím čočky, na němž se podílí mnoho vnějších faktorů, jenž jsou však do značné míry podmíněny predispozicemi od našich rodičů. Zakalování čočky je nad osmdesát let v nějaké míře patrné téměř u každého člověka. Avšak u většiny se nikdy nedostane z počáteční fáze, kdy se prezentuje zvýšenou citlivostí na světlo a krátkozrakostí. I v případě rozvinutí do zamlženého vidění tu však existuje celkem snadné operační řešení.
Pravým opakem je zákal zelený, při něm na základě zděděným předpokladu začíná kolem čtyřicátého roku spoutat nitrooční tlak, což vede k utiskování zrakového nervu. Jeho postupné odumírání zužuje zorný úhel. Dalšímu poškozování lze zabránit jednoduchou aplikací kapek, avšak dosavadní poškození je již nevratné. Proto u zeleného zákalu sehrává podstatnou úlohu zejména prevence. Lidé, u nichž se toto onemocnění vyskytuje v rodině, by měli pravidelně navštěvovat očního lékaře. Ten proměřením zrakové ostrosti a nitroočního tlaku může odhalit glaukom již v počátečním stadiu. V okamžiku, kdy si jej je schopen pacient uvědomit sám je totiž převážně již v značně pokročilé fázi.
Zákaly jsou velice často doprovázeny další oční vadou. U jednoho pacienta se může objevit jak zelený, tak i šedý zákal. Častěji však bývají spojeny s krátkozrakostí nebo dalekozrakostí. U těchto vad dochází k narušení ohniskové vzdálenosti, která se tak nachází před nebo za sítnicí. Příčiny jejich vzniku jsou dvě. Může se jednat o vrozenou vadu, kdy nemá oko správná tvar a je buď protáhlé nebo zploštělé. V druhém případě dochází vlivem stárnutí ke změně lomivosti světla na čočce. Oboje tyto oční vady se regulují používáním příslušných brýlí nebo kontaktních čoček. U krátkozrakosti se výtečných výsledků dosahuje i pomocí laseru, jímž se mírně ořízne rohovka, což změní charakter průchodu světla k čočce.